Máme lavičky!

Začínají prázdniny a my jsme ve stádiu kdy máme všechny potřebné dokumenty pohromadě (Luboš je má, samozřejmě, ale rozumíme si) a dáváme je na úřad. Teď už musíme jen čekat na stavební povolení. Do teď šlo všechno jako po másle. V dubnu jsme se teprve vůbec rozhodli a teď je začátek července, už máme projekt a jen čekáme na vyjádření a ten slavný papír, na kterém to všechno stojí (teda skoro, ještě na hypotéce).

Nikdo Vám dopředu neřekne jak dlouho budete čekat. Samozřejmě si myslíte, že to bude za chvíli hotový a že určitě se nic nepokazí... a tak my čekáme...

Mezitím ale neleníme a vrháme jsme se na terénní úpravy. Ne, nejezdili jsme po pozemku bagrem, ale dost práce jsme tam udělali. První na řadě byl starý dřevěný včelín. Vypadal že sotva stojí a že jeho zbourání nebude nijak náročné. Jeho obsah (staré tašky, železo, ...) jsme odvozili do sběru a vrhli se na samotné bourání. Dal nám teda pěkně zabrat, ale po několika hodinách jsme ho přemohli a včelín šel k zemi. Dřevo se postupně spálilo a my měli první krok za sebou. Další na řadu přišla stará borovice, která se musela porazit (uprostřed ložnice jsme ji mít nechtěli). Sehnali jsme si patřičné povolení a strom porazili.

Bohužel fotku včelínu a dnes už poražené borovice jsem nestihla pořídit (spoléhám na mamku a její album), ale alespoň pro snadnější představu jsem vytvořila tuhle nádhernou koláž. Kde kytka znázorňuje borovici a hrad starej včelín, chápeme. Takže fotka před a fotka po:

a pár dalších fotek, které jsou pořízené 18.7.2018, takže někdy v tomto týdnu se borovice porazila.

Byl pátek 3. srpna a přišly na řadu lavičky. S Lubošem jsme byli domluvení, že připravíme prkna a on přijede, domeček zaměříme a naboucháme je do země. Vzhledem k tomu, že nás ještě čekalo rušení záhonků a posouvání plotu, mohli jsme udělat lavičky jenom 3. Ale to nám nevadilo. Vždyť přece máme lavičky! A to znamená, že konečně přibližně víme, kde domeček bude stát. Kluci se do toho pustili a za chvíli bylo hotovo. Dojeli jsme si k Vlčákovi pro pivo do džbánku a spokojeně práci zapili.

Další den ráno jsme se s taťkou pustili do ničení záhonků. Mamka byla ráda, že jí ubudou starosti a práce, babička to viděla trochu jinak (plánovali jsme ji zničit kus políčka s bramborami) ale nakonec svolila. Ovocné keře se přesunuli, některé kytky se přesadili a některé zlikvidovali. Za dopoledne jsme měli hotovo. Odpoledne jsme ještě pokáceli břízu, která by stejně musela přijít časem pryč a konečně měli hotovo. Teď už zbývalo jen posunout plot tak, aby nám nezasahoval do výměru a zavolat Lubošovi kvůli čtvrté lavičce. Taťka sehnal kamaráda s traktorem, který přijel a odtáhl nám kmen dolů k lesu. Je to nádherný kus dřeva a určitě máme v plánu ho nechat v celku a do budoucna s ním něco vymyslet. Já bych ho chtěla nechat uříznout a udělat z něj jídelní stůl, ale vůbec nevím, jestli je to možné. Pokud ne, použijeme ho třeba na zahradu jako dekoraci, nebo z něj uděláme sezení :)

24. září přijel bagr, kořen po borovici vytáhl a trochu srovnal terén.

Poslední lavička se udělala tuším někdy v průběhu září. Spoustu věcí se dělalo i bez naší přítomnosti a to jen díky tomu, že máme tak skvělý sousedy (myslím rodiče), kteří nám se vším pomáhají :) moc děkujeme, bez Vás bychom nebyli tam, kde jsme.

Pozemek je na stavbu už kompletně připravený. Takže stavební povolení kde jsi?

P.

#dvanatripustavidum