Kodaň

Jak jsme se k Dánsku vůbec dostali?? To je skoro rok starej příběh :) K Vánocům jsem do Máťi dostala prodloužený víkend v Portugalsku (byl a je to můj sen a on mi dělá co mi na očích vidí ❤). Odlétat jsme měli v říjnu, ale jelikož to bylo přes cestovní agenturu a ta nebyla schopná náš termín naplnit, volali nám, že se bohužel Portugalsko ruší a my máme dvě možnosti. Buď si vybereme ve stejném termínu jinou destinaci (měli jsem na výběr z Barcelony a Dánska), nebo si necháme vrátit peníze. Přemýšleli jsme tedy, kterou variantu zvolit. Do Barcelony oba taky jednou chceme, ale spíš bychom radši v létě a Dánsko byl Máťovo veliký sen. Takže jsem přistoupila na Dánsko. Ještě jsme ale byli prozíraví a hledali letenky na ten samý termín sami. Samozřejmě jsme je našli za méně než půlku, takže jsme zájezd přes cestovku zrušili a letenky si koupili tady: https://www.tripair.com/. Ubytovaní jsme hledali přes naše nejoblíbenější Airbnb. Moc jich na výběr teda už nebylo,ale nakonec jsme našli tohle: https://www.airbnb.cz/rooms/18481580?bev_ref=&eal_exp=1536909125&eal_sig=c1a6e2d235a6c7681b2dd4bf90d6e34cddaa1aadfb9cc80716e7a7d49b130ae3&eal_uid=154410054&euid=97ff2c00-46f2-d7a3-581a-2efd6cb0d067&photo=&s=&user_id=., kde jsme zaplatili necelých 1800 Kč na tři dny.

Ještě určitě stojí za zmínku co tomu den před odletem a den odletu předcházelo. Večer před odletem jsme dělali v Café Kolektiv v Českém Krumlově (článek:https://dvanatripu.wixsite.com/dvanatripu/blog/festival-v%C3%ADn-%C4%8Dk) degustaci ku příležitosti Festivalu vín. Někdy po 22 hodině jsme skončili a jeli domů. Ráno jsme vstávali ve 3:40 a museli jsme s ještě sbalit kufr. Cestou jsme řešili kde zaparkujeme, protože vždycky nás na letiště vozí taťka. Na stránkách letiště Václava Havla jsem našla nejlevnější parkování na 3 dny za 890 Kč, které bylo vyprodané a museli bychom parkovat za 1.150 Kč. A to se nám samozřejmě nechtělo. Takže jsme hledali jiné možnosti. Našli jsme tuto společnost https://www.parkia.cz/, kde nabízeli parkování na 3 dny i s odvozem na letiště za 466 Kč. Udělali jsme tedy online objednávku a doufali, že vše klapne. Měli jsme ještě u sebe nějakou hotovost, kterou jsme si chtěli vložit večer na účet, ale žádné vkladové bankomaty v Budějovicích nefungovali. Šli jsme si tedy asi na 3 hodiny lehnout a modlili se aby se nic nepokazilo.

Na parkoviště jsme dorazili dřív než jsme mysleli, protože provoz takhle brzo ráno byl úplně nulovej. Dovezli nás na letiště a my si v klidu ještě došli pro snídani do obchodu. Měli jsme chvíli do odletu a tak jsme prošli kontrolou a šli ke gatu. Cestou jsme potkali směnárnu a tak ty peníze, které jsme nevložili na účet jsme se rozhodli vyměnit už v ČR. V tu chvíli nám zbývalo do odletu asi 7 minut a Máťa zjistil, že nemá kreditku (já svojí u sebe neměla záměrně) a jediný možné vysvětlení bylo, že ji nechal dole u odbavování v bankomatu. A tak letěl přes celé letiště zpátky. Znovu musel projít kontrolou a vším ostatním (a to si ještě v té rychlosti omylem vzal mojí letenku). Celá fronta u gatu už zmizela a já tam stála jediná. Prosila jsem letušku, jestli chvilku vydrží, že přítel hned přiběhne. No a přiběhl, ale bez karty. Takže jsme měli asi jen 1.000 DKK (dánských korun). Dosedli jsme do letadla.. Máťa rychle kartu zablokoval a řešili jsme co budeme dělat. Sice ubytování jsme zaplacené měli, ale s tím málem bychom tam tři dny nevydrželi. Díky tomu, že jsem jeden čas pracovala na poště mě napadlo, že na expres posílání peněz do zahraničí je služba Western Union. A to byla naše jediná záchrana! Po přistání jsme vyrazili na metro a jeli do centra na kafe. Hned jsme tedy volali taťkovi do Týna a prosili ho, aby nám vzal peníze, došel na poštu a poslal nám je do Dánska. A víte co? On to zvládl! A za hodinu jsme tam peníze měli. Slečna na přepážce v Kodani se s tím chvilku prala a pak ji nešla tiskárna, ale nakonec jsme peníze drželi v ruce a byli nejšťastnější na světě.

Konečně si už můžeme užívat dánské hygge.

První den jsem chtěli prozkoumat centrum a tak nějak se zorientovat kde co je a jak funguje hromadná doprava. Hned po příletu jsme si koupili 24h jízdenku, která platila na všechny dopravní prostředky (metro, vlak, autobus a dokonce i loď), ale jen v těch základních pásmech, což nám stačilo a cena byla 80 DKK na osobu. Vydali jsme se pěšky podél kanálu směrem k Nomě. Počasí se začalo krásně vyjasňovat a Kodaň se nám ukázala pod modrým nebem.

Ještě abych Vám objasnila co je to vlastně Noma, přidávám definici z Wikipedie: „Noma je třímichelinská restaurace v dánské Kodani vedená kuchařem René Redzepim. Restaurace otevřela v roce 2003 a je známá svým znovuobjevením a interpretací nordické kuchyně. Název Noma je složenina dvou dánských slov „nordisk“ (nordická) a „mad“ (jídlo). Noma obdržela čtyřikrát (2010, 2011, 2012 a 2014) ocenění za nejlepší restauraci na světě časopisu Restaurant. Šéfkuchař a majitel René Redzepi plánuje uzavřít restauraci na současném místě (ve čtvrti Christianshavn) na konci roku 2016 a znovuotevřít ji v roce 2017 poblíž Kodaně spolu s městskou farmou, jež by zásobovala restauraci.“ Jednoduše řečeno je nejlepší restaurací na světě. Pokud chcete jejich degustační menu ochutnat, je nutno si několik měsíců dopředu zarezervovat stůl a hlavně je třeba si připravit 2. 400 DKK za menu a 1.350 DKK za vinné párování. Sečteno podtrženo večeře pro dva tady vyjde na 26.000 Kč. Přiznejme si, že je to trochu síla, ale je pravdou, že nikde jinde lepší jídlo nedostanete.

Cestou jsme narazili na food market, který je hned vedle Nomi staré. Takže jsme si prohlídli nejen market, ale i místo, kde dříve Noma byla. Dnes je na tomto místě Restaurant Barr.

Tady se nám stala taková perla, se kterou se s Vámi musíme podělit! Jde o to jak funguje placení na food marketech. My vzhledem k našemu karambolu s kartou jsme měli jenom hotovost. A u nás v ČR je zvykem, že se dá VŠUDE platit hotově a kartou jen někde. No a tady to mají přesně naopak. Berou jen karty!! No chápete to? Prostě máte hotovost, chcete si něco dát, ale nemůžete, protože berou jen KARTY. Nijak jsme se nepídili po řešení a zklamaně jsme odešli. Pokračovali jsme teda dál okolo Opery až k Nomě. Restaurace se otevírá až v 17 hodin, takže jsme se bohužel až k ní nedostali, ale i tak to byl skvělý zážitek.

Od Nomi jsme měli namířeno zpátky a tentokrát do Nyhavn, ale jelikož už se zase zatáhlo a byla docela zima, jeli jsme autobusem. Jinak teda nutno říci, že dopravní prostředky tady fungují fakt na jedničku. Jezdí každou chvíli, včas a zorientovat se v nich dá během chvíle. Cestou jsme potkali chlapíka s vozíkem a polévkami. Jedna byla žampiónový krém a druhá byla kuřecí curry. Neskutečná dobrota! Nyhavn jsme si prošli a naplánovali si projížďku lodí na poslední den. Tohle je přesně to insta cool místo s barevnými baráčky. Něco hodně podobného je v Innsbrucku, ale tady to má úplně jiné kouzlo.

Rozhodování kam na večeři bylo dost jednoduché. Už když jsme sem jeli, tak jsme chtěli jíst co nejvíce street food, protože se tady považuje za jeden z nejlepších. A vůbec nejhezčím a nejlepším místem na večerní street food je jednoznačně Reffen. Sedli jsme na autobus a vyrazili tam. Nejdřív jsme s užili nádherný západ slunce nad baltským mořem a pak úžasné Combo Meal v Thrilla in Manila a točené pivo. A ještě teda abych dovysvětlila nevysvětlitelné. Samozřejmě jsme doufali, že v Reffenu hotovost brát budou. No bohužel, ale zjistili jsme, jak náš problém vyřešit (a nejen tady). Vždycky si v jednom marketu můžete vyměnit hotovost za jejich kartu a tu si podle libosti nechat nabít. To, co nevyčerpáte Vám vrátí zpátky. Takže ponaučení pro příště! Buď mít kartu, pokud jí zrovna neztratíte, nebo se zeptat v jakém stánku si můžete vyměnit peníze.

Tady jsem našla moc hezký video o tam, jak se Reffen stavěl a jak vypadá teď:

Sluníčko už zapadlo a i přes to, že bylo v celku brzo (něco před 18 hodinou) jsme se rozhodli tenhle den ukončit a vydat se konečně ubytovat. Totiž, Máťa chudák vláčel celý den kufr s sebou, tak se těšil až se ho konečně zbaví. Paní domácí nám popsala cestu a poradila nám, kde máme přestoupit, takže jsem vyrazili autobusem zpátky do centra na přestup na metro. Dojeli jsme metrem kam to šlo a odsuď pokračovali vlakem (na ten jsme si kupovali jízdenku zvlášť, protože naše cílová stanice nebyla v pásmu, které nám spadalo do 24h tiketu). Ubytování jsme měli v části s názvem Skovlunde a po chvilce chůze jsme byli na místě. Byteček jsme měli krásnej paní domácí moc milou a ochotnou. Poradila nám kam se podívat a co určitě nevynechat,. Taky jsme se s ní radili ohledně našeho plánovaného výletu do švédského Malmö, který nám ale rozmluvila (prý tam ve srovnání s Kodaní není nic k vidění). Vypili jsme jedno plechovkové pivo a padli do postele jako zabití.

V sobotu ráno jsme vstali okolo 8 hodiny. Snídani jsme už měli připravenou a byla vážně skvělá (víme, že paní domácí tenhle článek číst nebude, ale i tak thank you so much for your services). Po snídani jsme vyrazili vlakem do centra na hlavní nádraží. Odsud jsme měli namířeno do zábavního parku Tivoli, ale vzhledem k tomu, že se otvíralo až za hodinu (v 11 hodin) jsme se nakonec na něj vykašlali. https://www.tivoligardens.com/ vstupenka na jednu osobu je za 110 DKK (380 Kč) - to je jen vstup a atrakce se platí zvlášť. Pokračovali jsme směrem do centra okolo radnice.

Zastavili jsme se u krásného Sankt Petri Kirke a Vor Frue Kirke a kousek dál náhodou narazili na Rundetaarn. Vstupné na věž bylo 25 DKK na osobu. Výhled ze shora byl opravdu nádherný.

Další zastávkou byl nejznámější dánský market s tím největším a nejpestrobarevnějším výběrem Torvehallerne. Bylo tam úplně všechno na co si člověk vzpomene a my byli v sedmém nebi. Od kytek, přes ovoce a zeleninu až po ty největší dánské delikatesy. Tady hotovost brali všude a bylo značně vidět, které stánky patří k těm nejlepším. Lidí tam bylo spoustu a to taky možná díky tomu, že bylo pravé poledne. Otevřeno mají každý den od 10 do večera a v neděli od 11. My jsme si dali jejich národní jídlo Smørrebrød (v překladu chleba s máslem) což je otevřený sendvič, který je tvořen hutným tmavým žitným chlebem (rugbrød) s máslem, na nějž je umístěn plátek teplého či studeného masa, ryby nebo sýra a dochucen nejrůznější oblohou z čerstvé či nakládané zeleniny nebo omáčkou. Zvolili jsme Roast beef a smaženou rybu. Zrovna v Torvehallerne probíhal Carbonara festival.

na YT jsem našla moc hezké vide pro lepší představu :)

Úplně nejvíc spokojený jsme mířili k Den Lille Havfrue (socha malé mořské víly). Šli jsme přes Botanisk Have (Botanická zahrada) a přes park až k soše. Botanická zahrada byla nádherná a do celého venkovního areálu je vstup zdarma. Platí se až Palmehuset. Hvězdicový park, který je obklopený kanálem byl naprosto úžasnej. Spoustu lidí se tam vyhřívalo na lavičkách. My si koupili plechovku piva a přidali se k nim. Říká se, že Dánové jsou dost aktivně založení. A tady to bylo opravdu vidět, protože snad každý druhý byl běžec. Podívali jsme se na sochu malé mořské víly (okolo bylo šííííleně turistů) koupili si kafíčko a šli zpátky podél moře do města.

Pěkně už nám z těch 18 km v nohách vyhládlo a tak jsme vyrazili na street food vedle bývalé Nomi, když jsme ho včera nezvládli. Vyměnili jsme si peníze za kartu a rozeběhli se ke stánkům jak utržený od řetězů :D no jo, jakmile jde o jídlo, tak neznáme bratra :D v Californském marketu jsme si dali MexiCali bowl, která byla fakt vynikající, Pølse cože je červená klobása z vepřového masa s remuládou. A do třetice jsme vyzkoušeli výborné marocké jehněčí Tajine s rýží a plackou.

Už se začalo pomalu stmívat a tak jsme se vydali zpátky směrem na hlavní nádraží. Úplnou náhodou jsme šli zase okolo Rundetaarn, na které jsme byli dopoledne a byla stále otevřená. Tak jsme se rozhodli podívat na Kodaň i za tmy. A byl to snad ještě hezčí pohled než za světla :)

Poslední den v Kodani. Odlétat jsme měli až ve 20:10 takže jsme měli pravdu celý den. Nasnídali jsme se, pobalili a vyrazili na hlavní nádraží, kde jsme si nechali kufr v zamykatelný skříňce, abychom ho nemuseli zase celý den vláčet. Hned na 11 jsme měli namířeno na trhy do Torvehallerne. Tentokrát jsme dorazili včas a tolik lidí tam ještě nebylo. Dali jsme si opět Smørrebrød. Jeden s krevety a koprem a druhý s nakládanou rybou. Vyrazili jsme směr Christiania a ještě cestou jsme si vystáli frontu na Vor Frelsers Kirke. Cena za osobu je 35 DKK. Nahoru vede 400 schodů a cesta je místy fakt dost krkolomná. Ale výhled je z ní nádherný. Úplně na samém konci v nejužším místě je schod sotva pro jednoho člověka. Ale počítejte s tím, že si budete muset vystát frontu. My čekali zhruba 20 minut.

Hned o ulici vedle začínala Christiania. No co k tomu říct :D šílenej punk. Svobodný stát Christiania, alternativní čtvrť a jedno z nejstarších squatterských a hippie sídlišť v Evropě. Drogy tu lze sehnat i na hlavní nákupní ulici, která nese název Pusher Street. V Christianii platí vlastní zákony, jako například právo stavět bez povolení. Nesmí sem vjíždět motorová vozidla, nesmí se tu nosit zbraně, platí společné hospodaření, mají zde svojí vlajku i svou vlastní měnu. Všude tu platí přísný zákaz fotografování, tak pozor na to. Sice to není pro každého ale rozhodně to stojí za to. Vydali jsme se zpátky na street food k bývalé Nomě. Tentokrát jsme zkusili žebírka s koriandrem a burger. Po jídle jsme měli v plánu pavbu vyhlídkovou lodí po kanálu Nyhavn. Lístek na osobu byl za 80 DKK s komentátorem na 60 minut. Sice bylo zataženo a byla šílená zima, ale i tak to byl nádherný zážitek. Po plavbě jsme ještě zaběhli na poslední klobásu a mířili směrem na hlavní nádraží. Vyzvedli jsme kufr a jeli na letiště.

Let nám bohužel o dvě a půl hodiny přeložili a tak jsme čekali na letišti do 22 na nástup do letadla. Mezitím jsme zvládli večeři a kafe a taky jsme tak trochu upekli naší svatbu :) tak uvidíme, jestli plán z Kodaně zrovna bude ten pravej :)

V Praze jsme po hodině letu v pořádku přistáli, dovezli nás zpátky pro auto a my jeli směr Týn.

S Máťou jsme se shodli, že to bylo nejkrásnější město v Evropě, které jsme zatím navštívili.. Jooo tím jídlem to předčilo i Bruggy :)

Rozhodně všem Kodaň nebo celkově Dánsko doporučujeme. Ale připravte si opravdu slušnej budget. Je tam fakt neskutečný draho. Ale stojí to za to. Všechno je krásně spjatý s přírodou a vy si připadáte jak na jiné planetě. Anglicky tu umí úplně všichni (opravdu úplně) a cítíte se tu bezpečně. Rádi bychom se tam vydali ještě v létě :) tak uvidíme, jak nám štěstí bude přát.

To by od nás z Kodaně bylo všechno :)

Mějte krásný zbytek dne a pokud do Kodaně pojedete, označujte nás na Instagramu a posílejte Vaše zážitky, moc rádi se na ně podíváme :)

P+M