Krkonoše

Hory v létě jsou prostě boží! A vzhledem k tomu, že Šumavu máme prošlou křížem krážem a k sousedům do Rakouska jezdíme dost často, rozhodli jsme se ujet 310 km a podívat se na Sněžku. A ještě ke všemu když máme příbuzné v Trutnově a nemusíme shánět ubytování a konečně je máme možnost navštívit. Zvolili jsme trasu přes Prahu, kde se platí mýtné (desetidenní známka 310 Kč). Je samozřejmě možnost se dálnicím vyhnout a jet na Humpolec, Čáslav, Hradec Králové, Jaroměř, Trutnov a Pec pod Sněžkou, kde Google mapy ukazují 259 km, čas 4 hodiny a 14 minut. My jsme vyrazili z Týna přes Písek, Prahu, Hradec Králové, Trutnov a Pec pod Sněžkou. Cesta má sice 306 km ale čas je o něco lepší a to zhruba 3 hodiny a 45 minut. Hned na začátku jsme si řekli, že určitě v žádném případě nechceme jet lanovkou. Takže jsme se podívali na internet a našli si dvě možné trasy, jak se na Sněžku dostat. Buď z Horní Malé Úpy, kde celý okruh má 15,5 km a je, co jsme se dočetli, méně náročný, nebo z Pece pod Sněžkou. I tady jsou dvě možnosti. A to buď po modré přes Obří důl (14 km) nebo po žluté přes Růžovou horu (13 km). My jsme se rozhodli, že půjdeme z Pece a že až na místě se domluvíme kudy.

Ještě jedna rada nad zlato, která je vám k ničemu, pokud půjdete pěšky stejně jako my. Každopádně pokud chcete jet lanovkou, buďte dole co nejdříve, hned třeba v 8, protože tu frontu kterou jsme viděli při zpáteční cestě okolo 12 hodiny si nedokážete představit. A jen tak pro info, jízdenka pro dospělou osobu je za 230 Kč a se zpáteční 430 Kč.

Dole pod lanovkou je veliké parkoviště, na kterém se dá za 120, Kč na den zaparkovat. My jsme dorazili před 9 ráno a už v tu dobu tu bylo spousty aut. Na Sněžce hlásili 9°C, vzali jsme softshellky, pohorky, batoh se svačinou a vyrazili jsme.

Intuitivně jsme si vybrali trasu po modré přes Obří důl. Dole nevypadalo počasí nic moc, rozhodně tedy ne na jasně modrou oblohu a trochu jsme se báli, že nebude nahoře nic vidět.

Už ale zhruba po 2 kilometrech jsme pochopili, že jsme se mýlili :)

Cesta byla tak asi do poloviny v pohodě, pak začalo stoupání a bylo to o něco horší, ale určitě nic, co by se nedalo zvládnout.

Tyhle nádherné výhledy! To je naše! Odsud už byla cesta náročnější a zbývali nám poslední 2 kilometry.

Od Slezského domu, kde jste vlastně na Polské straně Vás čeká poslední kilometrové stoupání až na vrchol.

Obloha se nám nádherně vybarvila a po pár krocích jsme byla až na vrcholu! Naskytla se nám naprosto nádherná podívaná. Oba jsme byli na Sněžce jako malí, takže to pro nás bylo skoro jako po prvé.

Nahoře jsme dali sváču, pokochali se, udělali si pár krásných fotek a vyrazili dolů. Chtěli jsme to tentokrát vzít tou druhou stranou po žluté přes Růžovou horu. Mysleli jsme, že to bude super nápad, že alespoň zkusíme a uvidíme obě trasy. No a přesně v tuhle chvíli jsme byli rádi, že jsme nahoru vyšlápli po modré. Tahle žlutá byla z většiny lesem a nikde žádné výhledy. A o tom jak blbě se tím lesem po kamenech a kořenech šlo dolů ani nemluvím. Jen ty první dva kilometry k Růžové hoře byly krásný.

Takovou horskou chatičku taky jednou chceme! Máťa by ve sněhu štípal dříví a já bych mu vařila pořádnou polívku na zahřátí! A spolu bychom pili červený víno u rozpáleného krbu a leželi pod dekou na gauči!

No tak zase zpátky do reality...

Rozhodně všem, kdo alespoň trochu můžou doporučujeme nahoru vyjít pěšky a lanovce se vyhnout. Užijete si to úplně jinak a budete mít ze sebe skvělý pocit. Celý tenhle 14 kilometrů dlouhý výšlap nám zabral 3 a půl hodiny.

Z Pece jsme měli namířeno do Trutnova (26 km), kde na nás u příbuzných čekal výborný oběd, my se převlékli a vyrazili jsme prozkoumávat město a okolí.

Podívali jsme se k Viktorčině splavu a na doporučení si dali zmrzku. A to doporučujeme i Vám. Jakmile tam uvidíte, stánek na kolečkách s ručně vyráběnou zmrzlinou, určitě si dejte. Nejlepší byla jogurtová za 30 Kč (ta s tou bílou čokoládou).

Prošli jsme okolo Starého Bělidla k Sousoší Babičky. A máme jednu do rodinného alba.

Prohlídku Ratibořic jsme zakončili u stejnojmenného zámku.

Byli jsme se podívat v České Skalici, protože odsud pochází taťka Ruda a podívali jsme se kde s dědou žili a kam chodil do školy. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u památníku Gablenz odkud je nádherný výhled na Trutnov.

Zastavili jsme se u UFFO Trutnov (Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas). Večer jsme zakončili v pivovaru Krakonoš kousek od náměstí. A tohle pivo nám teda zachutnalo. Největší šok pro nás byla cena půl litru piva a to za 22 Kč. A ještě k tomu v restauraci dobře vařili.

Další den ráno (neděle) jsme včas vstali a po 8 vyrazili do Adršpach, z Trutnova 18 km. Rozhodně tam jděte takhle ráno i vy. My tam přišli před půl 9 a bylo nás tam dohromady tak 10. Parkovišť je tam spousty a placená (až na jedno) nejsou, ale jejich cena je započítaná ve vstupu, které bylo dřív nižší. Za dospělou osobu se platí 120 Kč. Dostali jsme tištěnou mapku a mohli vyrazit.

Vydali jsme se tedy po zelené k Homoli cukru a odsud dál až za pokladny k jezírku a zpátky okolo Starosty na parkoviště.

Na skalním jezírku je možná plavba pramicí, ale tu my jsme rádi vynechali. Jsou zde i dva vodopády, jeden malý a druhý velký. Ten velký byl kvůli nedostatku vody bohužel mimo provoz. Procházka je to nádherná a kdo má čas může ji určitě protáhnout až do Teplických skal. Vzhledem k tomu, že jsme tu byli ráno, byl všude krásný klid, ale když jsme se vrátili k pokladnám zpátky (okolo 11) bylo tady absolutně natřískáno. Čekala se nekonečná fronta na vstupenky a parkoviště byly narvaný k prasknutí. A připravte se, že tady Čecha jen tak nepotkáte.

Přidáváme pár nádherných fotek skalních útvarů.

vlevo Homole cukru, vpravo Rukavice

Gotická brána

Starosta a Starostová

Vyhlídka

Adršpachy jsem před 3 lety absolvovala i v zimě a nedokážu říct, které roční období je lepší. Oboje mají něco do sebe a je to tady kouzelné v zimě i v létě.

Na oběd jsme se zastavili v Trutnově v Restauraci na Poříčí, kterou teda doporučujeme všemi deseti. Vynikající jídlo a krásné prostředí i pro rodiny s dětmi.

Po obědě jsme se s Trutnovem a příbuznými rozloučili a vyrazili k domovu. Cestou jsme si ale udělali ještě dvě zastávky. Ta první byla na Braunově betlémě (monumentální sochy z 18. století) který se nachází u Hřibojed. Bohužel sochy už jsou lidským faktorem zničené.

Tou druhou zastávkou byl Hospitál Kuks a jejich bylinková zahrada. Nejdříve jsme si prošli sochy ctností a neřestí a pak se vydali do zahrady. Ta byla plná všemožné zeleniny, bylinek a kytek. Neskutečná nádhera. Třeba jsme poprvé viděli růst artyčok :)

Víkend v Krkonoších byl naprosto nádherný a už teď se tam těšíme na lyže. Sice to máme trochu dál, ale rozhodně to stojí za to. Akorát jsme cestou domů řešili, že Českou Republiku začínáme mít dost projetou. Šumavu, Moravu, Prahu, Olomouc, Krkonoše, České Švýcarsko a tak jsme si říkali kam se vydáme příště. Určitě ještě chceme Plzeň a Karlovy Vary. Ale co pak? Máte nějaké návrhy? Budeme rádi za jakékoli doporučení na našem instagramu #dvanatripu

Děkujeme

Peťa a Mára