„Postavíme si dům!“

Snažím se vzpomenout kdy byl ten den. Den, kdy jsme se rozhodli zrealizovat náš sen. Přenést naše přání na papír a společnými silami z toho dělat skutečnost. A tak jako v životě jsme na všechno dva, tak i tady to sama nezvládnu. Máťa ví, že to bylo v Zámecké zahradě v Českém Krumlově u rybníka (a když mi to říká, okamžitě si vybavuji tu situaci) a já zas vím, že to byl přelom březen/duben. Zkouším tedy hledat ve fotkách a v kalendáři, jestli nenajdu něco, co mi ten konkrétní den připomene. Bohužel marně. Hlavu však nevěším a napadá mě další způsob. V dnešní době chytrých telefonů to přeci nemůže být tak složité. A tak zapínám Google mapy, hledám časovou osu a koukám na duben. A hele! Je to tu. Černé na bílém. Čtvrtek 5. dubna, po 17 hodině, Zámecká zahrada Český Krumlov. Ale to předbíhám...

Už nějaký ten čas, jsme bydleli v bytě v Českých Budějovicích. Oba jsme vyrůstali v domě se zahradou (já sice až od 10ti let, ale považuji se za absolutně venkovskou holku) a život bez zahrady a přírody si nedokážeme ani jeden představit. Mluvili jsme o tom několikrát. Že až jednou, tak budeme chtít domeček. Že až jednou, tak chceme domeček v přírodě. Že až jednou, tak chceme velkou kuchyň. Oba jsme měli úplně stejnou a jasnou představu, jak bude náš domov vypadat. Ale pořád to zůstávalo u plánů do budoucna.

Bydlelo se nám svým způsobem krásně, ale začal nám vadit ten šílenej nájem vzhledem k tomu, jak málo jsme doma byli. Hodně cestujeme a věnujeme se spoustě dalším věcem. A úplně nejradši trávíme čas s naší rodinou. Ale jelikož naše rodiny od sebe dělí 60 kilometrů museli jsme neustále přejíždět ze strany na stranu. Třeba v pondělí jsme byli v Třísově, v úterý na hokeji a cvičit a ve středu v Týně a už ve středu psala mamka z Třísova, kdy zase přijedeme, že jsme tam dlouho nebyli. No kdo to znáte, víte...

V únoru jsme byli 20 dní v Asii, v březnu 4 dny v Belgii a víkend jsme snad doma nebyli ani jeden. A tak jsme se rozhodli, že si zkusíme najít byt jinej. Menší a levnější. Stačila by nám i malá, hezká a útulná garsonka. Byl březen a já začala brouzdat po internetu. Ale to co na mě vyskakovalo, byla jedním slovem katastrofa. Buď krásný velký byty, ale za nehorázný nájmy a nebo zdevastovaný kůlničky na dříví. No nechtěli jsme ani jedno, že jo. Asi po týdnu jsem našla vcelku schůdný byt kousek od nás. Domluvila jsem si s paní z realitky (jó, bez realitky byty prostě nejsou) prohlídku. Já jsem hroznej snílek a jakmile si vezmu cokoliv do hlavy, už si to reálně maluju a není pro mě jiná možnost. Bohužel pak, když to nevyjde, jsem z toho akorát zklamaná. A tak už jsem nás tam v tom bytě viděla. Jak si co vymalujeme a předěláme. Kam dáme gauč a stůl (všechno jsem si vysnila podle fotek samozřejmě). Byt měl malej balkón a k domu patřila velká zahrada. Nájem byla skoro půlka toho, co jsme platili. Paráda, říkala jsem si.

Máťa byl ten den v práci a tak jsem na to byla sama. Nevadí, to zvládnu, podívám se, bude se mi to líbit a zavolám mu, že ho bereme. Šla jsem tam s jasnou představou, která se mi hned ve dveřích rozplynula. Byt byl strašnej. Zničenej, špinavej, prostě strašnej. Se slovy, že si to promyslím a ozvu se, jsem sklesle odcházela. No samozřejmě si nebylo co rozmýšlet. Máťa mě utěšoval, že to nevadí, že bude určitě jinej byt. No a nebyl.

Ten den odpoledne, jelikož jsem z toho všeho měla na nic náladu, jsme sedli do auta a jeli si vyvětrat hlavu. Měli jsme nejdříve namířeno do Terčina údolí, ale jelikož se od Trhových Svinů hnal déšť, v půlce cesty jsme změnili směr a jeli do Krumlova. Zaparkovali a šli se projít do Zámecké zahrady. Bylo 5. dubna a my seděli na lavičce u rybníka a mluvili o tom, co bude dál. Najednou Máťa přišel s nápadem, že si postavíme dům. V Třísově. Já na něj koukala jak na zjevení a nějak jsem nedokázala vstřebat, co mi právě řekl. „Postavíme si dům!“ A já nadšeně souhlasila. Řešili jsme spoustu otázek co nám neřízeně vyskakovaly v hlavě a já už si zase v hlavě stavěla základy a pokládala střechu.

PS.: ta úvodní fotka, je focena 5. dubna při cestě do Zámeckého parku, to jsem ale zjistila až později :)

P.

#dvanatripustavidum